Zdenek Merta u klavíru –Vladimír Merta: Česká folková legenda
Další „Hlídka“ Zdenka Merty proběhla 28.04.2015 a jejím hostem byl pan Vladimír Merta. Vzpomínám si, že mi Zdenek před představením řekl, že je trochu nesvůj. Má rád sice improvizaci, ale i při ní se člověk musí občas něčeho chytnout a musí mít pár opěrných bodů. Tentokrát však prý žádné opěrné body nejsou. Sám byl zvědav, jak se večer povede. Kromě Vladimíra Merty se na pódiu objevila zpěvačka, houslistka a textařka Gabriela Vermelho, česká reprezentantka v biatlonu Gabriela Soukalová a výtvarník a malíř Vladimír Kiseljov. Také já jsem nezůstal pozadu a připravil další z portrétů.
Večer zahájil Zdenek, jak jinak, než improvizací. Na jeho žádost si vymyslelo publikum několik tónů, z nichž klavírista vykouzlil impozantní hudební kompozici. Následoval skvělý Vladimír Merta se svou kytarou a hrací harmonikou. Předvedl se také jako výborný hráč na fujaru. Gabriela Vermelho napodobila Zdenka a pro změnu požádala publikum o několik slov. Z nich přímo na pódiu sestavila a zazpívala text písně, kterou doprovodila hrou na pětistrunné housle. Zdenek Merta jí zdatně sekundoval na klavír. Biatlonistka Gabriela Soukalová se představila v nezvyklé roli zpěvačky. Celou mozaiku doplňoval malíř Vladimír Kiseljov, jenž přímo na pódiu maloval akryly obraz mapující celé vystoupení a atmosféru večera. Všichni hudebníci a účinkují, vytvořili opravdu pestrý a velmi vydařený obraz. Hudebníci si krásně porozuměli a tak zbytek večera patřil jejich společným interpretacím různých skladeb a improvizacím. Publikum bylo okouzleno.
P.S. Vladimír Merta se mi za svůj portrét odměnil velmi nečekaně. Řekl mi: „Víš co, já Ti taky na oplátku udělám portrét. Takový rychloportrét. Ale nesmíš se hýbat.“ Tak jsem se nehýbal. Vzal si tlustou knihu svých textů, fix a pustil se do díla. Závěrečnou fázi své tvorby okomentoval tím, že brýle všechno spraví. Ke svému dílku mi připsal, že mi děkuje, za nejlepší obraz svého života, čehož si nesmírně vážím.
/Dominik/